Dětský tým je sdružení dětí založené na společných užitečných aktivitách. Charakteristika dětského kolektivu

2024 Autor: Priscilla Miln | [email protected]. Naposledy změněno: 2024-02-17 19:33

Každý rodič chápe, jak důležité je, aby se dítě vyvíjelo. Pro svobodnou existenci ve společnosti je důležité, aby se děti od mládí učily cítit se dobře obklopeny ostatními dětmi. Proto se rodiče snaží vybrat pro své dítě ty kreativní týmy, které mu vyhovují.

Co je to dětský tým?

Nejprve musíte pochopit koncept. Dětský kolektiv je sbírka dětí, ve kterých se sdružují k užitečným činnostem. Například sport, kreativní aktivity, hudební aktivity atd.

Hlavním znakem týmu je jediný cíl, kolem kterého jsou organizovány společné kurzy. Každý tým musí mít svého vůdce. V dětském týmu je to hlavní učitel.

První tým

V jakém věku začíná socializace dětí? Výchova dítěte v kolektivu většinou začíná už ve školce. Dítě pro něj vstupuje do nové sféry. Koneckonců, doma je dítě často nejmilovanější, zbožňované a pro všechnyněkdo z dospělých na jeho slovo jistě odpoví slovy: "Co chceš, zajíčku?" nebo "Zlato, mohu ti pomoci?". Dítě si doma také zvykne na to, že se říká: „Jsi nejkrásnější“, „Nejlepší“atd. Ale když se dostanete do dětského týmu, to už se nestane. Jeho pohled na svět se dramaticky mění, protože není tím nejdůležitějším a nejmilovanějším. Pravidelně je srovnáván s ostatními, například: "Proč se Vanya může oblékat, ale vy ne?" a děti k sobě mohou být kruté. Stačí, že v mladší skupině jedna dívka řekne druhé, že je ošklivá a její oblečení je hrozné, ovlivní to psychický stav dítěte až do vážných následků, pokud s tím nezačnete pracovat včas. Proto je velmi důležité psychologické klima v týmu. Vzdělávací instituce k tomu používají několik vzdělávacích technik, které vám umožňují mít situaci pod kontrolou.

Vedoucí dětského týmu

Jak lidé rádi říkají: „Ryba jde ven z hlavy“, tak tady je nejdůležitější vést skupinu. Pokud se člověk na tuto pozici nehodí, nebo nedá všechno nejlepší, nebo se nesloží za každý svůj čin, pak se jeho tým bude chovat stejně, to znamená, že neprojeví iniciativu a zájem o společné aktivity. Pokud dětem nepomůžete sjednotit se, nevoláte po přátelství, budou dál chodit samy a stále více se izolují ve svém vnitřním světě. Proto je to vedoucí, kdo musí najít přístup ke každému dítěti,identifikovat vůdce nebo vůdce a naučit se uspořádat děti tak, aby se o sebe navzájem zajímaly.

Vytváření dětských skupin

Pokud je v týmu hodně lidí, tak se ho chytrý vůdce vždy nejprve snaží rozdělit na malé skupinky a teprve pak všechny spojit dohromady. Koneckonců, každý člověk potřebuje čas, aby se sblížil s novými lidmi, aby se připojil k týmu. Je snazší to udělat v malé skupině. Stoly pro malý počet lidí, rozdělení do týmů, seskupení do mikroskupin pro úkoly umožňují dítěti nejprve poznat několik nových dětí a spřátelit se s nimi. Pak se zpravidla děti promíchají, případně dostanou společný úkol pro všechny, aby se chlapi lépe poznali. V mateřských školách proto probíhá adaptační program, kdy jsou děti nejprve pozvány v malých skupinách a ne všech třicet lidí se sejde v jedné místnosti najednou.

Výběr správného týmu

Ve všech vzdělávacích institucích pro děti můžete své dítě přihlásit do dalších tříd ve sportovních nebo kreativních týmech. To pomáhá dítěti se dále rozvíjet a také se realizovat v něčem novém. V takových třídách se většinou setkávají děti z různých tříd či skupin, což dětem přináší na jednu stranu možnost poznat nové lidi, na druhou stranu další stres. Studujete nebo tvoříte něco vlastního, kreativního nebo ukazujete svou fyzickou sílu, což nemusí vždy vyjít. Strach z toho, že se někdy ztrapníš před cizími lidmimůže být tak silná, že je dítě připraveno tuto činnost uzavřít nebo úplně opustit. Proto je důležité podívat se na vztah v dětském kolektivu. Je důležité, aby všechny děti pochopily, že tady jsou všichni jen studenti a jejich hlavním úkolem je společně dospět k výsledku! Pak každý ocení svého kolegu a pomůže těm, kteří zaostávají.

Práce s rodiči

Dalším důležitým faktorem při vytváření dobrého dětského týmu je spolupráce s rodiči. Každý rodič by totiž měl pochopit, jak je důležité, aby se jeho dítě rychle adaptovalo na nový kolektiv, a snažit se mu v tom co nejvíce pomoci. Především by rodiče měli dítě před první cestou do vzdělávací instituce pečlivě připravit a vysvětlit mu, že na tom není nic špatného nebo strašného. Učte dítě sebekázni a i doma se snažte nenechat ho chovat se způsobem, který by byl ve školce nepřijatelný. Pokud totiž miminko udělá něco špatně, bude určitě napomenuto, to znamená, že už bude na té špatné straně odlišené od ostatních. Poté musí každý vedoucí týmu poskytnout rodičům popis dětského týmu a uvést problémy, se kterými se jejich dítě může potýkat. Vždyť jen ve společné práci dospělých, kteří ovlivňují vývoj dítěte, lze dosáhnout dobrých výsledků ve výchově. Například když ve školce říkají, že se dloubat v nose je špatné, a matka říká, že je to dobré, tak má dítě vnitřní nesoulad a volí něčí stranu. A to znamená, že vV důsledku toho dítě přestane věřit nebo důvěřovat druhé straně.

Hry pro přiblížení se

Nejlepším způsobem pro dítě jakéhokoli věku je připojit se k týmu hravou formou. To mu pomáhá ukázat své nejlepší kvality, snaží se zlepšit výsledek, hledat spojence a samozřejmě se nenudit. Nejjednodušší je hrát pro budování týmu, například sport. Všichni si pamatujeme ty neustálé soutěže mezi třídami a potom mezi školami, kterých bylo vždy tak zajímavé se zúčastnit. Dítě dostane příležitost prokázat se, ale samo ještě nemůže vyhrát. Děti se proto snaží spolupracovat se svými kolegy, aby dosáhly dobrého týmového výsledku. Funguje zde ještě jeden nástroj – společné zájmy. Koneckonců, když mají lidé společné zájmy, začnou o nich horlivě diskutovat, sdílet své názory a samozřejmě se navzájem naplňovat přátelskými city.

Pokud však dítě nejeví zájem o sport nebo prostě není schopno se fyzicky účastnit soutěží, přichází na pomoc velké množství jiných kolektivních her. Například hudba, divadelní kroužky, obytné koutky a další. Kde děti také spojuje společná myšlenka a mají před sebou konkrétní cíl, ke kterému samy nedosáhnou výsledku. Například jeden zpěvák nebude moci zpívat pro celý sbor nebo jeden chlapec nebude schopen zahrát celou hru „Teremok“, jedno dítě nebude mít čas odstranit všechny klece pro křečky a zalévat květiny a tak dále.

Co jsou kolektivníhry?

Hry pro budování týmu jsou potřeba, aby se dítě naučilo komunikovat s ostatními lidmi ve společnosti. A také, aby se zachoval týmový duch, touha rychle a dobře komunikovat. Děti se totiž často učí jeden od druhého. Pokud se tedy jedno dítě naučí házet míč do koše, určitě se v týmu najde někdo, kdo se to chce naučit také. Až to budou dělat společně, určitě se najde někdo, kdo se bude chtít přidat. Takže díky jednomu se sejde celý tým. I když zpočátku mohl jen jeden. Ale aby se tým skutečně stmelil, bude potřebovat tým protivníků. Koneckonců, je snazší se sjednotit proti společnému nepříteli a děti budou pracovat jako jeden, proti hlavnímu nepříteli a promění se v jediný organismus.

Problémy v dětském týmu

V dětském kolektivu není vždy vše dokonalé, konflikty mohou vznikat samy od sebe. Čím jsou děti starší, tím více si vytvářejí kritéria pro rozdělení. Pokud jsou ve školce, mohou sdílet pouze podle pohlaví nebo kdo vedle koho sedí. Ve škole jsou již důležité i ty nejmenší detaily, například jak cool je dětské oblečení nebo mobilní telefon. Děti jsou také rozděleny podle studijních výsledků a docházky, což ovlivňuje interakci v kolektivu a často vede ke konfliktům. Aby učitel dokázal správně sestavit přátelský tým, musí určit, jaké místo v něm každé dítě zaujímá a jak s ním nejlépe pracovat.

Leader

Nejaktivnější a několikagresivní dítě. Manipuluje s ostatními, aby okolní svět přizpůsobil jeho touhám. Vedoucí je navíc prostředníkem mezi dětskou skupinou a dospělými. Často se však spoléhá pouze na svůj názor. Kvůli tomu vůdce nemusí být milován, ale oni ho poslouchají kvůli strachu, že budou vyvrženci. Sám vůdce si uvědomuje svou roli a stává se zodpovědným za ostatní děti.

Extras

Do této kategorie patří většina dětí. Děti neprojevují velkou iniciativu, neposouvají kolektiv. Má to však své plusy. Dítě se cítí rovné svému druhu a může se snadno někdy odchýlit v dobrém nebo špatném, aniž by to poškodilo jeho pověst.

Bílá vrána

Takové děti jsou extrémně selektivní při výběru přátel, protože mají vlastní představu o struktuře světa. Jiné děti jsou obvykle vůči takovým chlapům opatrné, protože jim nerozumí, a proto nechápou, jak se s nimi kamarádit a co od nich očekávat. Nejčastěji si takoví jedinci nacházejí přátele v zájmových kruzích, kde se mohou plně vyjádřit.

Outcast

Rodiče se tohoto slova bojí, ale ve skutečnosti jde nejčastěji o volbu samotného dítěte. K tomuto typu tedy zpravidla patří děti ufňukané nebo lakomé, ale i stydlivé a agresivní. Proč?

Naříkající děti jsou nejčastěji ty, které věří, že mohou všechno a všichni by měli, ale nikdo nic nedává. Používají proto jednu z hlavních dětských zbraní – slzy. Ale místo toho, aby to přineslo požadovaný výsledek, jakov komunikaci s matkou, v kolektivu je takové dítě prostě zesměšňováno. Dítě pochopí, že jeho přání zde nikdo nepotřebuje a jednoduše odejde z kolektivu. Nebo děti už nevydrží neustálé slzy a dekadentní náladu a od takového dítěte se vzdálí.

S chamtivými lidmi je to jednoduché. V dětském kolektivu jsou společné hry a hračky, ale o hračky a sladkosti se dělit nechtějí. Ostatní děti proto jednoduše nakreslí přirovnání, že bonbón je mu dražší než člověk, a odstěhují se. Nejčastěji se to děje kvůli přebytku hraček doma. Dítě je zvyklé, že všechno patří jemu. V tomto případě je důležité dítěti vysvětlit, že ne všechno lze dosáhnout materiálními věcmi a týmová práce přináší mnohem více výsledků než práce sama. Je tedy například mnohem pohodlnější sbírat jablka, když jeden třese stromem, druhý sbírá dole a třetí vyměňuje nádobu za nové plody. Tak je možné nasbírat hodně jablek v krátkém časovém úseku. Pokud však dítě dělá vše samo, bude muset mnohokrát vylézt a slézt ze stromu, běhat za kontejnerem a v důsledku toho se rychle unaví a sbírá málo.

Stydlé děti také nevzbuzují důvěru, protože ostatní nechápou, co s takovým dítětem, které moc nemluví, odmítá aktivní hry a nesdílí své dojmy ze společné věci. Plachost je charakterový rys, který je od dospělých vštěpován neustálými omezeními. „Nešlap“, „Neutíkej“, „Neotáčej se“– to vše v dítěti vyvolává pochybnosti o sobě, protože si myslí, že všechnonedělá to správně a bojí se rozhodnout o akci bez pokynů dospělého. Takové miminko by se mělo zapojit do jednoduchých her na hraní rolí, kde může odhalit svůj potenciál a projevit svá přání.

Přílišná agresivita také odpuzuje ostatní děti, které nejsou připraveny vstupovat do neustálých konfliktů s bojovníkem. Dítě má prostě jistotu, že od jiných dětí nemůže něco získat jinými metodami. Stojí za to mu ukázat, jak snadné je komunikovat zdvořilými slovy a že přátelství přináší mnoho pozitivních výsledků.

Nejsoukromější vyvrženci jsou plížení. Od raného dětství bylo dítěti jasně vysvětlováno, co je dobré a co špatné a jak důležité je dodržovat pravidla kázně. Dítě, jasně vedeno programem, který mu byl stanoven v dětství, touží po spravedlnosti a okamžitě se snaží napravit vše, co je špatně, a hlásit to dospělým. Ale pro každý čin má dítě své vlastní dobré důvody a měli byste si s ním nejprve promluvit, zjistit, proč to udělalo, a teprve potom vynést verdikt.

V dětském kolektivu se musíte starat jak o blaho každého dítěte zvlášť, tak o celkové psychické klima dětského kolektivu, aby se děti cítily šťastné, protože jsou naše budoucnost.